Manželé Hoffmannovi společně namalovali přes 40 000 kraslic, takzvaných chodských strak. A to na základě více než 1500 vzorů, které z nejrůznějších zdrojů shromáždil Antonín.
Das Ehepaar Hoffmann bemalte zusammen über 40.000 Ostereier, die sogenannten Chodenelster. Grundlage dafür waren mehr als 1.500 Vorlagen, die Antonín aus verschiedenen Quellen gesammelt hatte.
Antonín Hoffmann (1907–?) se narodil na Hané, v Brodku u Přerova do rodiny chudého krejčího. Díky finanční podpoře švagra mohl vystudovat gymnázium. V roce 1929 nastoupil jako úředník v Hostouni, kde potkal svou budoucí ženu Aloisii, Aluši, rozenou Echtnerovou (1910–?) z početné rodiny z Poběžovic. Po svatbě v roce 1931 vychovali dva syny a dopřáli jim vysokoškolské studium, které si jejich rodiče dovolit nemohli. Antonín před válkou pracoval v Plzni. Po jejím skončení byl přeložen k finančnímu ředitelství v Chomutově a Litoměřicích, odkud ale v roce 1948 musel z politických důvodů odejít do Válcoven trub v Chomutově. Aluše byla v domácnosti až do roku 1951, kdy začala pracovat na železnici.
Na důchod se přestěhovali do vesničky Díly u Klenčí pod Čerchovem. Antonín se za podpory Aluše naplno věnoval svému celoživotnímu zájmu – chodskému folkloru. Postupně vytvořil největší sbírku kraslic z Chodska, chodských strak, které se naučil malovat od své tchyně Antonie Echtnerové, dcery chodského všeuměla a výrobce dud Vuka Šteffka z Újezda.
Antonín kraslice sbíral, dokumentoval i maloval. Z Národního muzea si obkreslil a nafotil na padesát kraslic z výstavy z roku 1894, vyhledal kraslice ve sbírkách Náprstkova muzea a Národopisného muzea v Plzni. Celkem shromáždil přes 1500 vzorů chodských strak a s Aluší jich sami namalovali přes 40 000. Svou sbírku věnoval Chodskému muzeu v Domažlicích.
Antonín Hoffmann (1907-?) wurde in Haná bei Brodek in der Nähe von Přerov als Sohn einer armen Schneiderfamilie geboren. Dank der finanziellen Unterstützung seines Schwagers konnte er das Gymnasium besuchen. Im Jahre 1929 trat er als Beamter in Hostouň ein, wo er seine spätere Frau Aloisie, Aluše, geb. Echtnerová (1910-?), aus einer großen Familie aus Poběžovice kennenlernte. Nach ihrer Heirat 1931 zogen sie zwei Söhne groß und ermöglichten ihnen ein Universitätsstudium, das sich ihre Eltern nicht leisten konnten. Vor dem Krieg arbeitete Antonín in Plzeň. Nach Kriegsende wurde er zum Finanzamt in Chomutov und Litoměřice versetzt, wo er jedoch 1948 aus politischen Gründen zur Válcovna trub in Chomutov (ein Rohrwalzwerk in Chomutov) wechseln musste. Bis 1951 war Aluše Hausfrau, dann begann sie bei der Eisenbahn zu arbeiten.
Nach seiner Pensionierung zogen sie in das Dorf Díly bei Klenčí pod Čerchovem. Mit der Unterstützung von Aluše widmete sich Antonín ganz seiner Lebensleidenschaft – den Volksbräuchen von Choden. Im Laufe der Zeit schuf er die größte Sammlung von Ostereiern aus Chodenland, die Chodenelster, die er von seiner Schwiegermutter Antonie Echtnerová, der Tochter des Chodischen Alleskönners und Dudenerzeugers Vuk Šteffek aus Újezd, erlernt hatte.
Antonín sammelte, dokumentierte und bemalte Ostereier. Er zeichnete und fotografierte fast 50 Eier einer Ausstellung von 1894 im Nationalmuseum und suchte nach Eiern in den Sammlungen des Náprstek-Museums und des Ethnographischen Museums in Plzeň. Insgesamt sammelte er mehr als 1.500 Muster der Chodenelster und malte zusammen mit Aluši mehr als 40.000 davon. Er schenkte seine Sammlung dem Chodenmuseum in Domažlice.
